Kdy a jakým způsobem ses dostal ke cvičení a kulturistice?
Mé počátky jsou už v mém náctiletém životě, kdy jsem byl poměrně zamindrákovaný ze svého vzhledu a nelíbila se mi má obtloustla postava. Toho času se vrátil můj starší bratr z vojny a já jsem si všiml jeho neobyčejně velkých bicepsů. Dali jsme se do řeči a chvíli na to jsem držel v ruce první kulturistický časopis. Byla to ročenka kulturistiky z roku 1984. Marcel(starší bratr) mi půjčil pár menších jednoruček, natahovací pružiny co se dříve používaly na cvičení a rozcvičování a já se dal do prvních tréninků převážně jen se svým tělem. Tehdy mi bylo 16 let a brzy na to jsem začal chodit do veřejného fitness, kde jsem se seznámil s činkami a stroji. Postupem času jsem si vůni železa zamiloval a posilovna se stala mým pokojíčkem, kde jsem rád trávil čas a kde jsem ze sebe vydával přebytečnou energii. Asi po šesti letech tréninku jsem se rozhodl zkusit své síly na soutěžních prknech. Psal se rok 1997 a já skončil na 3. místě v kat do 70kg(soutěžní váha 67kg) na krajských přeborech v Táboře. Tohle mě nakoplo a motivovalo do dalších soutěží a trvá to dodnes.
Sponzorujeme Michala Trykara
Michal Trykar je velice zkušený kulturista. Účastnil se mnoha soutěží v Dánsku, Skotsku, Anglii a v České republice. Dosáhl několika významných umístění. Například 2x titul Mistr Čech v kulturistice.
A nyní se můžeme pyšnit že je v týmu VelkéSvaly.cz
Dělal si ve svých začátcích klasickou chybu, že jsi zanedbával trénink nohou?
Ano, bohužel jako každý začátečník jsem honil bicepsy, prsa a celý vršek postavy a tréninkům nohou jsem se vyhýbal. Nohy jsem začal cvičit až někdy v roce 1996 a to jen legpress nebo extenze a králi cviků na nohy, jimž jsou bezpochyby dřepy, jsem se vyhýbal jako čert kříži. Stále jsem se vymlouval na genetiku, na bolest spodních zad atd. jako většina ostatních. Později jsem si ale uvědomil, že s polovinou svalnatého těla jsem jen poloviční kulturista a že bez nohou to prostě nepůjde. V roce 2002 jsem začal cvičit dřepy se svým tehdejším parťákem Petrem Zíkou, který mě zasvětil do onoho tolik bolestivého, nepříjemného, ale také tolik účinného cviku na rozvoj stehen, lýtek a vlastně celého těla. Málokdo se totiž uvědomuje, že cvičením dřepů rozvijí nejen nohy, ale kompletně celé tělo. Ono když držíte na ramenou 200kg tak zjistíte, že potřebujete ruce, předloktí, ramena, záda, břicho i lýtka, abyste mohli efektivně cvičit a zvládnout velkou váhu. Při dřepech se prostě zapojuje téměř celé tělo a hlavně se vám při nich rozšiřuje do určitého věku i hrudník díky obrovské potřebě kyslíku a dýchání. Dřepům se lidé vyhýbají právě kuli nesnesitelně nepříjemným pocitům na zvracení, bolesti či závratím. Je to díky tomu, že stehna jsou největší sval v těle a pokud je chcete opravdu zničit a napumpovat, pak musíte počítat s tím, že se vám většina krve nahrne do stehen, což způsobí odkrvení celé horní části těla včetně hlavy. A díky odkrvené hlavě máte pak závratě a všechny tyhle nepříjemné pocity. Bohužel se bez toho asi nohy nedají udělat, pokud nemáte opravdu genetické předpoklady a stačí vám dělat předkopy nebo legpress a máte nohy jako sloupy. Tohle není můj případ a já si prostě musím sáhnout až na dno, abych je podpořil k růstu.
Ano vím…tvůj trénink nohou jsem měl možnost natočit a upřímně jsem si říkal, že to musí být, jako když se jde hříšník projít do pekla, aby se očistil od všech hříchů. Zajímá mě, jaké jsou tvé silové výkony třeba v klasických disciplínách jako je dřep, bench-press a mrtvý tah.
Asi takhle, dříve jsem se snažil hlavně o bench-press kde jsem dokázal zvednout i 200kg při osobní hmotnosti 88kg. Byl jsem i na pár soutěžích v Bench-pressu. Jenže v roce 2006-2007 jsem měl obrovské problémy s ramenními i loketními klouby právě díky bench-pressu a také z tlaků na ramena s velkou tyčí. Lokty mě bolely zase s EZ-tyče. Prošel jsem si několika obstřiky, masážemi i návštěvou chiropraktika, ale jediné co mi pomohlo, bylo následné vysazení těchto cviků, snížení tréninkových vah a zařazení šetrnějších cviků jako jsou jednoruční činky, kladky či některé pákové stroje. Pokud jde o mrtvý tah tak jsem zvládal nejvíc taky 200kg a udělal jsem si při tréninku tříselnou kýlu, takže jsem klasické mrtvé tahy úplně vyřadil z tréninku a dělám dnes již jen mrtvé tahy s napnutýma nohama s lehčí zátěží(cca do 100kg) na hamstringy. Pokud jde o dřepy, tak jsem si je postupem času zamiloval a necítím u nich žádné omezení. Takže se stále snažím o maximální výkony, sílu i variabilní škálu cviků, postojů či počtu opakování. Můj osobní rekord je 220kg na dvě opakování. Mimochodem, v době kdy jsem zvedal 200kg na bench-press jsem zvládl jen 140kg na dřep.
Můžeš nám prozradit něco z tvého jídelníčku? Na soutěžích jsi vždy v perfektní formě a letos jsi v připravenosti neměl konkurenci ani na Mistrovství republiky. Jak toho docílíš, prozraď nám a našim čtenářům ten recept.
Tak samozřejmě je to o tom co člověk jí, ale záleží hodně na somatotypu těla. Já jsem asi od přírody ektomorf a mam celkem rychlý metabolismus. Navíc mám opravdu manuálně namáhavou práci, takže v dietě pálím tuky nepřetržitě ať už ve fitku nebo v práci. Díky tomu si můžu dovolit baštit i mnohem vice cukru a tuku než ostatní závodníci. Dá se říci, že volné dny kdy jím vše nač mám chuť mám dvakrát týdně, zpravidla ve čtvrtek(jen odpoledne) a pak v neděli(celý den)Jim hlavně kuřecí nebo krůtí prsa, hovězí maso a vejce. Bílkoviny doplňuju i v doplňcích výživy, takže aminokyseliny, Whey proteiny nad 75% a klidně i proteinové tyčinky. Ze sacharidu preferuji rýži, oves, brambor, těstoviny, anebo celozrnné pečivo. V dietě krom banánu a ananasu ovoce nejím a prokládám svou stravu jen zeleninou. Důležitý je také pitný režim, neboť voda napomáhá trávení a zrychluje metabolismus. Snažím se pít průběžně a neustále během dne cca 5-6 litru. Pokud jde o závěrečnou formu na soutěži, tak je to hodně o genetice protože třeba tloušťka pokožky či žilnatost(vaskularita) je dána geneticky. Já mam proste hodně slabou kůži a jsem extrémně žilnatý po celém těle, což pak vynikne vždy, jakmile spálím všechen podkožní tuk a stáhnu podkožní vodu. Recept na tohle je takový, že člověk prostě musí jít až na doraz s podkožním tukem a pak dobře odvodnit. Celkový vzhled pak záleží na separaci(oddělení) jednotlivých svalových hlav, na hloubce svalu na hustotě svalových vláken(tzv. pruhování) a samozřejmě na tloušťce pokožky a vaskularitě.
Když tě tak poslouchám tak to je celkem věda.
Ano, máš pravdu, je to o sebepoznání, o umění naslouchat svému tělu a jeho potřebám. Cokoli uděláte špatně vám dá tělo znát v různých podobách. Například když sníte něco, co tělu nedělá dobře, tak budete mít průjem nebo budete zvracet. Když budete zvedat příliš těžké váhy bez rozcvičení a nebudete respektovat počáteční bolest kloubu či vazu tak si můžete ublížit, zranit a tím zpomalit svůj pokrok v budování svalů. Tělo je nesmírně vyvinuty pohybový mechanismus a umí se přizpůsobovat téměř všem nástrahám. Dokáže si samo vytvořit protilátky, dokáže se přizpůsobit vašemu tréninku, kterým ho donutíte, aby zesílilo a narostlo, aby následně onen trénink zvládlo lépe. A vy mu zase dáte impuls tím, že trénink změníte nebo jen počet sérií či hmotnost vah, aby si tělo(sval) nezvyklo a muselo pořád reagovat na stres a sílit a růst. Kulturista musí znát své tělo a proto jak říkám já....žádný trenér vám nenapíše trénink nebo jídelníček na míru hned napoprvé. Musí vás trénovat delší dobu, musí vás nejdřív poznat a teprve potom muže vědět co je pro vás nejlepší. Ovšem to trvá spoustu let a já jsem sám sobě trenérem už opravdu hodně dlouho. Myslím, že nejlepší je si vše zapisovat a to radím všem začínajícím. Není totiž nad to se moci kdykoli podívat do notesu a nalistovat poslední přípravu na soutěž den po dni a to jak s tréninkem tak výživou. Ani já skoro po 22. letech působení v tomhle oboru stále nevím vše a stále se něco učím a zkouším nové věci. Jde také o to, že to co na vás platilo, jako na náctileté v pozdějším věku už nefunguje, protože tělo a metabolismus se věkem mění.
Super, to bylo vyčerpávající a určitě přínosné pro všechny. Ještě bych se tě rad zeptal na tvou soutěžní karieru. Do kdy máš v plánu ještě soutěžit a jakých úspěchů si zatím vážíš nejvíce.
Nejvíc si samozřejmě vážím dvojnásobného Mr. Čech z loňska a letoška, ale být 3 krát 3. na Mr. Republiky za sebou je taky samozřejmě úspěch. Letos se mi asi zadařilo nejvíc. A 4.místo na prestižní pohárové soutěži v Dánsku zvané Loaded Cup-2013 v kat do 90kg mě také hodně potěšilo. Závodit budu asi, dokud budu cítit, že se zlepšuju a že mám stále co předvést. Je to pro mne hodně motivační záležitost, neboť v přípravě na soutěže udělám vždy nejvíc práce. Za dva roky už budu moci soutěžit v kategorii masters a věřím, že tímhle moje soutěžení ještě neskončí. Záleží vždy ale na zdraví a motivaci. Peníze zde hraji také velkou roli.
Závěrem bych se tě chtěl zeptat, jestli máš nějakého sponzora a komu by si chtěl případně poděkovat. A také co bys vzkázal všem začínajícím cvičencům?
Bohužel si vše hradím sám a veškeré náklady jdou z mé kapsy. V každém případě jsou lidé, co mi pomáhají, podporuji nebo oblékají jako třeba ty a tvoje VelkeSvaly.cz nebo Favorit fitness club Rokycany. Děkuji tedy samozřejmě všem zmíněným a také všem, kteří mi fandí a sledují mé pokroky a úspěchy. Děkuji své přítelkyni Martince za trpělivost a pochopeni pro můj životní sport.
Všem začínajícím bych chtěl říct, že kulturistika není sport na pár let jako hokej nebo jiné sporty kde jde hlavně o fyzickou kondici. Kulturistika je celoživotní sport a záleží vždy na trpělivosti, vůli, odříkání, výdrží a spoustu dalších hodnot, které si tento výjimečný sport vyžaduje. Buďte trpělivý a nevzdávejte se hned po prvních nezdarech. Trpělivost růže přináší a tak to platí asi ve všem, co chcete dělat na úrovni a v čem chcete byt úspěšní.