Jste zastánci běhání ve fitku? Nebo se raději proběhnete v přírodě? A víte, že ideální by bylo obojí kombinovat?

 

Ve velkých fitkách to občas vypadá, jako by svět byl rozdělený na dvě zóny, které se vzájemně nesmějí překročit. Slečny v růžových legínách, se sluchátky v uších, s rukou přilepenou na pitíčku a jejich kardio svět na jedné straně a na druhé straně chlápci ve vytahaných tílkách a (ano, ještě pořád se to děje) v žabkách u jednoruček (a zrcadla).

Zvlášť v zimě a po novém roce jsou kardiozóny frekventovanějším místem než přestupová stanice metra v ranní špičce. A to je fakt, který nás přivedl na myšlenku spočítat, kolik věcí se v těch kardiozónách dělá špatně a mohlo by se dělat líp.

  

Utíká to?

Běh venku má svá specifika, výhody a přínosy. Běh na běžícím pásu také. V létě by vás nedostali do fitka ani párem volů a v zimě do lesa ani párem sobů? Pak se obíráte o variabilitu tréninku, o možnost kontinuálně se zlepšovat jak v běhu na pásu, tak v běhu v přírodě. Nemáte ani možnost sledovat a porovnávat svůj výkon v průběhu delšího období. Když budete tyto dvě aktivity střídat, bude vás to víc a déle bavit a z měnící se zátěže i prostředí budete jen profitovat.

  

Co je dřív? Běh nebo zahřátí?

Spousta lidí si to ve fitku zamíří rovnou ze šatny na stroj. Běh na pásu nebo jízdu na rotopedu berou jako warm up před samotným cvičením. Dovolte otázku: přemýšleli jste někdy o zahřátí před zahřátím? Jde o to, že lepší než rovnou hupsnout na stroj a nastavit si během minuty 80% plné rychlosti je začít chůzí, rozklusáním, běžeckou abecedou a pak dynamickým strečinkem, ve kterém nezacházíme do krajních poloh ani delších výdrží. Stačí deset minut a zabráníte tak zkracování svalů, rozpohybujete klouby, snížíte riziko zranění.

  

Kam koukáte? Pod nohy? Na telku?

Z obavy, že špatně šlápnete a spadnete nebo prostě ze (zlo)zvyku, koukáte při běhu na běžícím pásu pod nohy. Hlava je v nepřirozeném předklonu, trpí krční páteř, ramena i trapézy. Ramena a ruce jdou do vnitřní rotace, což má za následek “rozhazování” loktů do stran.

Na rotopedu zase, abyste dohlédli na obrazovku nad vámi, hlavu nepřirozeně zakláníte. Lepší je vykašlat se na televizi a raději se dívat jakoby na cestu před vaším kolem. Ke správné poloze krční páteře přispívá i držení řídítek. Při nadhmatu se dostává rameno do vnitřní rotace, což přispívá ke škodlivému záklonu a předsunu hlavy. Naopak držení řídítek za rohy ukazuje tendenci ke správné poloze ramene, a to směrem k jeho zevní rotaci, čímž pomáhá udržovat i správnou polohu krční páteře. Otázkou je, který rotoped ve fitku má rohy jako silniční kolo...

  

Nuda v Brně, v Praze, v Ostravě...

Při běhu nebo při jízdě venku se mění podloží, prostředí, okolí, terén. Trasa vede do kopce, pak zase z kopce, zrychlí se při předjíždění pomalejších, přeskočí se potok, skáče se přes kořeny. Při běhu na pásu se mění jen písnička v televizi nebo soused na vedlejším stroji. Kdo se nudí, zkrátí trénink, příště nepřijde. Kdo se zabaví, trénuje déle a raději. Z tréninku tak vytěží maximum. I na běžícím pásu lze udělat zajímavý trénink. Naordinujte si změny rytmu, rychlosti, odporu, sklonu. Příkladů intervalového tréninku, při kterém zapracujete jak na rychlosti, tak na vytrvalosti i síle, je spousta. Vyzkoušejte je. Určitě nebudete znuděně koukat na displej před sebou a počítat vteřiny do konce...dvacetiminutovky... A ještě jedna věc. Místo koukání na televizi namixujte motivační songy. Televize totiž odpoutává vaši pozornost od toho, co děláte - a navíc vám negativně ovlivní postoj.

  

 

Autor: Mgr. Xénia Paličková Křížová